Slavnosti

Svátek svatého Václava se nachází na začátku podzimu na konci září, a přestože stojí těsně vedle svátku Michaela, rozhodli jsme se je slavit samostatně a při každém z nich vyzdvihnout to, v čem k nám promlouvají, co symbolizují. Obvykle tento čas nazýváme Václavsko-Michaelským. V tomto období v přírodě vrcholí čas sklizně a úrody. Úroda tohoto roku je hodnocena, je vybíráno to nejsilnější a nejkvalitnější, co může být použito pro cyklus příští. I člověk se může v tomto duchu obracet k sobě dovnitř, hodnotit, která zkušenost z první poloviny roku je použitelná pro čas budoucí a ke které je již lepší se nevracet.

Hlavními symboly ve školce pro tento čas jsou plody – zrno, jablko apod., které se objevují ve všech činnostech, v pohybovém kroužku i v některých pohádkách. Děti mohou ve třídách mlít obilí na mouku na ručním mlýnku, účastní se sklizně úrody ze záhonků na zahrádce. Vyprávěním legendy o svatém Václavovi si připomínáme jeho skutky, vztah k naší zemi a úrodě.

Samotná slavnost je pak oslavou a poděkováním za dary přírody, za úrodu, hojnost. V den slavnosti pečeme s dětmi dopoledne ve třídách první chléb, který je určen ke společné hostině na odpolední slavnosti. Zároveň s těmi nejstaršími dětmi ve třídách chystáme – krájíme – zeleninu na polévku, kterou při slavnosti vaříme na zahradě na ohni. A pokud nám příroda dopřeje i dostatek jablíček a hrušek, tak také moštujeme a mošt hned ochutnáváme. Děti si mohou vyzkoušet také třeba mlýnek na kukuřičná zrna, nebo hravou a zábavnou formou roztloukat ořechy.

Tato 1. slavnost školního roku je po letních prázdninách na konci adaptačního období zároveň také možností ke vzájemnému setkání, propojení a sdílení nejen s dětmi, ale i s rodiči. Ti mají možnost připojit se ke společné oslavě také svým domácím občerstvením na společný stůl. Slavnost prožívají všechny třídy společně, zahrada školky ožije barvami, vzájemností a radostí.

Svátek Michaela se nachází na přechodu léta a podzimu - na konci září, a přestože stojí těsně vedle svátku svatého Václava, rozhodli jsme se je slavit samostatně a při každém z nich vyzdvihnout to, v čem k nám promlouvají, co symbolizují. Obvykle tento čas nazýváme Václavsko-Michaelským obdobím. Svátek Michaela rozvíjí motiv předcházející Václavské slavnosti, ve které mohou děti prožívat, že je o ně postaráno, že jim nic nechybí. Avšak v těchto okamžicích člověk často ztrácí schopnost pozornosti a bdělosti. Obraz archanděla Michaela bojujícího s drakem nás právě upozorňuje na důležitost pěstování schopnosti bdělé pozornosti, jasného myšlení, odvahy a statečnosti.

Archanděl Michael může být symbolicky pro děti rytířem, který se za pomoci typicky rytířských ctností pouští do boje s drakem. Pro dospělé může být tento boj obrazem boje se sebou samým, se svou malomyslností, sobectvím, beznadějí – vlastně se všemi silami, které nás ochromují v našich úsilích. A v tomto zde zároveň vidíme, jak se svátky Václava a Michaela vzájemně prolínají, doplňují.

Ve školce se tyto motivy objevují jednak ve vyprávění pohádek o rytíři, který přemohl draka. Ale také v pohádkách, v nichž se vyskytuje vlk, který nese podobnou symboliku jako drak, kde dochází k vysvobození se z jejich moci. Zároveň také železo je dalším motivem, který byl pro naše předky symbolem síly vlastního Já a fyzických schopností člověka. A tak všechny tyto motivy jsou přítomné rovněž v ranních činnostech, písničkách, říkankách i pohybových hrách.

Samotnou Michaelskou slavnost pak slavíme s dětmi dopoledne na zahradě školky jednotlivě po třídách bez účasti rodičů. V tento den se na zahrádce zjeví dračí sluj, u které jeden z nejstarších hochů může projevit svou odvahu a ve své imaginaci se utkat s drakem s pomocí michaelských darů – koruny, pláště a meče. Tím vytvoří náladu odhodlanosti, prostor a bezpečí pro další kamarády ze třídy, kteří se následně mohou samostatně odvážně vydat k dračí sluji pro jablíčko. A pokud ještě někdo nesebere odvahu k samostatnosti, vždy je mu nablízku nějaká teta nebo kamarád, kteří jej doprovodí. Nikdo zde nezůstane na holičkách a každý tak může zažít překonání sebe sama, které posiluje radostný růst a vývoj člověka. Ale aby se tak doopravdy stalo, je zapotřebí určité míry překvapení, a proto dětem o této slavnosti nevyprávíme, předem nic neprozrazujeme.

…do Michaelova svátku jsme si užívali světla a tepla z vnějšku, po Michaelovi světlo vnitřní. Martinská doba je dobou vnitřních světel.

Několik dní před slavností vyrábíme s dětmi lucerny, které nám posvítí na cestu k pokladu, kterým jsou zlaté podkovičky. V den slavnosti pečeme dopoledne martinské rohlíčky, kterými podělíme naše blízké. V odpoledních hodinách slavíme již s rodiči, a to nejprve zpívanou hrou ve třídách, pohádkou O děvčátku a hvězdách a poté hledáním martinského pokladu na zahradě. Někdy se u nás objeví i opravdický kůň s Martinem v sedle, někdy po nich najdeme jen zapomenutou kouzelnou podkovu.

Adventní zahrádka (spirála) je komorní slavnost pro děti za přítomnosti rodičů, která se koná 1. adventní neděli ve zšeřelé jen svitem svíčky osvětlené a jehličím provoněné třídě. Děti jsou doprovázeny andělem, s kterým prochází spirálou z chvojí pro své světlo. Tato slavnost je tradičně provázena tichým zpěvem adventních písní za doprovodu hudebních nástrojů v podání rodičů dětí.

Těsně před vánočními svátky probíhá tradičně ve školce vánoční hra, kterou nastudují a přehrají pro děti rodiče. Hra probíhá na zahrádce školky a pokaždé se najde maminka s tatínkem, kteří mají zrovna malé miminko a představují svatou rodinu. Vánoční hra je vždy plná klasických koled, které mohou děti i ostatní rodiče zpívat spolu s herci. Po skončení vánoční hry všichni ochutnávají přinesené vánoční cukroví a třeba si předávají drobné dárečky.

„Div divů jest, že zář má původ v temnotě a život ve smrti a něco v nicotě.“ Angelus Silecius –„ Cherubský poutník“

V létě se vše otevírá světu, aby přijalo sluneční teplo a světlo. V zimě toto otevírající se gesto přechází v gesto uzavírající, tvořící vnitřní prostor, aby v tomto vnitřním prostoru mohlo zazářit vnitřní slunce.

Advent znamená příchod, očekávání přicházejícího. Je to nálada velkého tajemství. Sluneční světlo téměř pohaslo, ale světla uvnitř přibývá. Všechny vnější vjemy v přírodě utichají, aby uvnitř mohlo něco klíčit.. Děti mohou v této době zažít takové lidské kvality – jako čekat, uklidnit se a cítit to tajemné. Jít vstříc zážitkům, které přijdou za 4 týdny. V dnešní době už děti zřídka mohou zažít ten pocit – na něco čekat, na něco se těšit, po něčem toužit.. Adventní čas je časem tmy a světla. Světlo v době krátkých zimních dnů působí více než kdy jindy. Světla přibývá pomalu – je v něm vývoj, což odpovídá živé duši dětí. O Vánocích pak přijde plnost světla.

Ve waldorfských mateřských školách je již tradičně adventní doba spojena s konáním vánočního jarmarku, adventní zahrádky a s vánoční hrou, kterou pro děti připraví rodiče. Na vánočním jarmarku, který je pořádán v prostorách školky, se sejdou paní učitelky, rodiče a děti, aby společným setkáním zahájili adventní období. Jarmark zahajuje tradičně sbor rodičů zpěvem adventních písní a pak se již všichni mohou občerstvit v bufetu spoustou dobrot od maminek, čajem z čajovny, děti mohou vyrábět dárečky v dílničkách (svíčky, vánoční řetězy, ozdoby a přáníčka..). A všichni si ještě mohou nakoupit drobné dárečky a navštívit adventní koncert či divadelní představení.

Na začátku prosince děti nacházejí ráno ve své třídě poselství od sv. Mikuláše (košík s jablíčky, ořechy, datlemi a křížalami či perníčky) nebo sv. Barbory (pod třešňovými větvičkami na učitelově stole jablíčka a ořechy..). Každý den adventu ráno teta zapaluje svíce na adventním věnci. Děti se každé ráno scházejí kolem ročního stolku a s radostným očekáváním sledují, jak den ze dne roste Betlém. Tiše přitom zpívají adventní písně. Tety připravují pro děti adventní kalendář, který může mít třeba formu anděla, který každý den adventu sestoupí po zlatých nebeských schodech o jeden stupínek. Společně pečeme vánoční cukroví, vyrábíme přáníčka, prusvity, zdobíme svíčky ze včelího vosku,..

Děti obvykle najdou po návratu z vánočních prázdnin pod vánočním stromečkem či ozdobenými jedlovými větvičkami nějaké vánoční dárečky – pentatonické flétničky, kamínky.. Je to vzpomínka na vánočně- pastýřskou náladu konce roku. Nyní je třída proměněna – děti vstoupily do úplně nové duševní nálady- lednové, tříkrálové.

Proti předvánočnímu a vánočnímu období a počátek roku zcela jiné poslání – můžeme se obrátit pohledem zpět a bilancovat, můžeme však také vyhlížet nové horizonty nastupujícího roku. V tomto duchu probíhají i dvě menší slavnosti – slavnost Tří králů a Hromnice. V obou doznívá vánoční čas a obě jakoby potvrzují naději obsaženou ve vánoční události.

Zakončením tohoto období je příchod Tří králů, kteří navštíví i naší školku. Ve všech třídách panuje veliké nadšení , vyrábíme zlaté královské koruny zdobené drahokamy. Již od rána chodbami prostupuje vůně kadidla a je slyšet tichý zpěv mudrců přicházejících zdaleka. Tři králové, představitelé světové moudrosti, přinášejí své nadčasové dary: zlato jako symbol své královské hodnosti a nejvyššího poznání, kadidlo jako symbol oběti, látky, která se v ohni přeměňuje – transformuje – svou kvalitu, a myrhu jako symbol Kristova člověčenství v jeho nesmrtelnosti a nekončícím působení.

Slavnost Hromnic je už potom jenom tečkou za celým obdobím, které lze nazývat „obdobím světel“. Zbytky všech svíček se za účasti dětí symbolicky slévají do jedné veliké, které se potom jako symbolu užívá při různých dalších oslavách. Děti si také mohou, za pomoci tet, vytvořit svojí svíčku „Hromničku“ postupným namáčením knotu do rozpuštěného vosku.

Tato slavnost začíná společným průvodem, v jehož čele nesou velké děti Mořenu k připravenému ohni na zahradě. Spálením Mořeny a za doprovodu písní jsme připraveni přivítat jaro a vydáváme se na tajemnou cestu po zahradě.

Matička Země převezme vládu nad světem po Zimní královně a pomalu začne, spolu se skřítky, vílami a přírodními bytostmi , probouzet zvířátka a kořínkové děti po dlouhém zimním spánku. I děti si zažijí kolik síly je v malém semínku. Při jarní slavnosti se u nás na zahrádce na okamžik zjeví Matička Země a každému děťátku věnuje semínko hrášku. Děti se společně s tetami o semínko pečlivě starají a když trošku povyroste v teple třídy, zasadí ho na políčku a ještě před prázdninami se nám rostlinka odmění a můžeme ochutnat její sladké lusky.

V období Letnic – přibližně v 2. polovině května, případně i začátkem června – prožíváme s dětmi ve školce studánkové období, které vychází z tradic čištění či otvírání studánek. Tematickými písněmi, pohybovými hrami i výtvarnými činnostmi projevujeme úctu vodě jako důležitému daru života. Na zahradě sbíráme léčivé byliny, pleteme s dívkami věnečky na ozdobu jejich hlaviček. Toto pozdně jarní období vrcholí Studánkovou slavností, kterou jsme v posledních letech rozdělili do dvou částí na sebe navazujících:

1) Předškolácký večer – sejdeme se ve školce nejprve s dětmi nejstaršími, jež budou po prázdninách odcházet do školy, po skončení provozu školky, abychom se společně připravili na následující oslavy. V podvečer na zahradě školky za doprovodu písní uvíjíme s děvčátky věnečky z větviček a kvítí, s chlapci pak vyrábíme jednoduchou lodičku z kůry… Po radostném pracovním úsilí povečeříme u ohně a již zcela zasyceni zpíváme písně o vodě, zklidněni hrajeme na dešťové hole. Zcela nečekaně se dočkáme příchodu dvou víl – Dešťové a Studánkové – se džbánkem kouzelné čisté vody, a jakého dalšího daru od víl se možná dočkáme, nebudeme raději už dál předem prozrazovat… Zcela naplněni úžasným neobvyklým prožitkem uložíme se s dětmi ke spánku v našich třídách, naposledy ve školkových postýlkách. Před spaním samozřejmě nechybí čtená či vyprávěná pohádka…

2) Výlet k vodě – po probuzení nejstarších dětí ve školce společně posnídáme, děti si do svých sešitů nakreslí zážitek z předešlého večera a užuž se zdravíme s nově příchozími mladšími kamarády, kterým můžeme živě vše vyprávět. Společně se pak všichni vydáme k toku Rokytky nedaleko za naši školku. Nejstarší děti nesou s sebou věnečky i lodičky vyrobené předcházející večer, aby je následně pustili na vlnkách tekoucí říčky, tak jako je již brzy „pustíme“ my do dalekého světa – pouštění věnečků a lodiček po vodě symbolizuje očekávanou budoucnost našich odcházejících předškoláků - kam asi doplují? Před tímto rituálem nechybí písně a pohybové hry na louce. Po něm zase vydatně najedeni usednou děti do trávy, aby zhlédly loutkové divadélko o Podboráčkovi a Studánkové víle. Cestou sledujeme život zvířátek v této vodní lokalitě…

V čase, kdy se jaro pomalu mění v léto, se slaví s dětmi na samém konci školního roku svátek svatého Jana (24. června). V přírodě se v tuto dobu odehrávají zajímavé věci. Slunce vede intenzivní rozhovor se Zemí, Země se nechává přemluvit a uvolňuje všechny síly ze svého nitra na povrch. Dává je volně k dispozici všemu živému a jde ještě kousek dál, jakoby se chtěla spojit se svým „slunečním druhem“ a celým kosmem.

Konec června je obdobím prožívání nejhlubšího výdechu Země, kdy zemské síly jsou zcela uvolněny, rostliny planou ohněm květů a některé z nich disponují zvláštní, snad čarovnou mocí. Oheň v květech jakoby završil letošní vývoj rostliny, a ta se mění v plod, dílo tohoto roku je téměř dokonáno. Staré brzy uvolní místo novému.

Tento motiv je rovněž motivem křesťanským a charakterizuje přicházející čas: „Já se musím zmenšovati, aby ty ses mohl zvětšiti.“ Oheň květů a sílu tohoto motivu vyjadřují svatojánské ohně, při nichž se připravují s dětmi posilující bylinné čaje, dary od strážkyně pramenů zemské síly.

Svatojánskou slavnost ve školce zahajují předškoláci hrou na pentatonické flétny. Předvedou rodičům a ostatním dětem, co se za rok naučili. Pak již pokračuje slavnost na zahrádce se všemi rodiči. Děti předvedou ve velikém kruhu eurytmické představení. Poté se všichni loučí s odcházejícími předškoláky a již přichází chvíle zapálení svatojánského ohně, do kterého děti házejí slámu, do níž našeptaly, co špatného provedly a chtějí to napravit. Na ohni se uvaří v kotlýku čaj z bylinek, které děti nasbíraly. Na zahrádce si pak děti hrají a rodiče povídají ještě do pozdního odpoledne. Je to rozloučení před nadcházejícími prázdninami.