Dítě v úctě přijmout...
Vzdělávací program waldorfské mateřské školky
Táňa Smolková
Nakladatel: Maitrea
ISBN: 80-903761-2-6, EAN: 9788090376120
Formát: 112 stran, 21x15cm, česky, brožovaná vazba
Rok vydání: 2007 (1. vydání)
Ukázka z knihy
Často zažíváme snahu dospělých začít dítě co nejrychleji učit. Snahou o urychlování intelektuálního vývoje dítěte jako bychom mu chtěli pomoci, aby se mohlo co nejrychleji včlenit do společenství dospělých. Jako by jediným posláním dětství bylo stát se co nejkratší přípravkou na dospělost. Dětské potřeby vnímání a prožívání, jiné způsoby poznávání a objevování často nebereme na vědomí. Protože my dospělí už to vše známe a domníváme se, že dětem to přece stačí jenom po našem vysvětlit a naučit je to. Dětství tak ztrácí svou vlastní hodnotu a je vnímáno jako pouhá příprava na plnohodnotný život dospělého.
(...)
Jako vychovatelé se často ptáme: co bude člověk potřebovat, aby rozuměl sobě a současnému a budoucímu světu? Jsme zahlceni množstvím informací a „návodů, jak správně žít“, co dělat, abychom prosadili své cíle, zamýšlíme se nad tím, jak má vypadat profil žáka, aby se co nejlépe uplatnil na trhu práce apod. Přesto to příliš nefunguje. Když se zeptáme na osobní pocit štěstí, často dostaneme nejistou a neurčitou odpověď. Jaké talenty, zkušenosti a schopnosti, jakou míru lidskosti, svobody a závislosti v rámci svého úzkého i širokého společenství máme probouzet ve vyvíjejícím se dítěti?
(...)
Dítě prvního sedmiletí jako by bylo „jedním smyslovým orgánem“, napodobuje (zvnitřňuje) vše, s čím se setkává. Nejedná se pouze o to, co se zjevně děje kolem něj, nýbrž o všechno, co dítě může vnímat svými smysly; nejde pouze o vnější, ale i o vnitřní duševní gesta vychovávajícího člověka (co si o někom myslím, jaký k němu mám vztah, sjakým zaujetím vykonávám činnost, kterou jsem pověřen vykonat, míra pravdivosti či nepravdivosti našich vyjádření, míra morálnosti našich postojů). Lze z toho vyvodit, že v okolí dítěte by se tedy nemělo vyskytovat nic, co není hodno napodobení.
(...)
Přirozeností dítěte v období prvních sedmi let života však není role pozorovatele, ale tvůrce. Dítě je připraveno měnit, tvořit, zkoušet a hledat nové ještě neznámé prostory a možnosti vlastní realizace. Ne vždy mu ale dnešní svět dospělých ukazuje přívětivou tvář. Dítě však ve své přirozenosti chce věřit, že stojí za to absolvovat celou dlouhou cestu životem a naplnit svůj životní příběh. Je tedy základní úlohou dospělého, aby tuto přirozenou touhu pomohl nasytit. Víra v to, že svět je dobrý, je podle Rudolfa Steinera základní podmínkou pro to, aby dítě v této první fázi svého života se vůbec mohlo vydat na cestu. Průvodcem a názorným potvrzením skutečnosti, že svět je dobrý, je právě ten, koho má napodobit.
(...)
Děti v předškolním věku se učí především intiutivně skrze svá těla a toto učení je základem pro pozdější vědomé porozumění světu. První zkušenost dítěte s geometrickými vztahy a fyzikou je doslova fyzický. První zkušenosti ze setkávání s lidmi jsou doslova lidské. Při pohybu se dítě nevědomě učí ve svém těle o vztazích, tvarech, velikostech, hmotnosti, vzdálenosti a pohybu – což je základ pro pozdější abstraktní, vědomé pochopení.
Na Cestě od lilie k růži
aneb Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě
Publikace o netradičně tradicionalistické metodě výchovy, založené na zásadách waldorfské pedagogiky a čerpající z duchovního odkazu českého pedagoga Přemysla Pittera, je určena všem, kdo pečují o děti předškolního věku – rodičům, vychovatelům, učitelům. Její autorka, zkušená pedagožka Táňa Smolková přesvědčeně a přesvědčivě líčí výchovný koncept strukturovaný podle křesťanského roku a inspirovaný duchovním obsahem jeho sedmi klíčových úseků.
brožovaná - 136 stran
nakladatel: Maitrea
můžete koupit online
Cesta od lilie k růži vylíčená v této publikaci je cestou výchovnou a určenou vychovatelům. Cesta trvá rok a poutník čtenář na ní absolvuje sedm zastavení. Tato zastavení jsou umístěna do svátečních období v pořadí, v jakém během roku přicházejí: Advent, Vánoce až po Masopust, Velikonoce, Letnice, svátky sv. Jana Křtitele, sv. Václava a sv. Michaela a nakonec svátek sv. Martina. V naší kulturní tradici tyto svátky v sobě nesou bohaté duchovní a mravní dědictví křesťanských ideálů. Kulminuje v nich atmosféra harmonie a porozumění, soucítění a lásky k bližnímu.
Zkušená pedagožka Mgr. Táňa Smolková, propagátorka waldorfského pojetí pedagogiky, je zvolila jako zdroje inspirace pro koncept výchovy dětí a to nikoliv k obvyklému obrazu konzumního průměru, ale ve svébytné, intelektuálně svrchované a emočně vybavené osobnosti. V sugestivním výkladu promítá duchovní symboliku do obrazů přírodních dějů a na jejich základě formuluje postulát výchovy sebevýchovou, tedy účinného působení vlastním příkladem. Dospělý vychovatel podle ní má dítě formovat nikoliv direktivně, ale maximální a ohleduplnou podporou přirozeného a nenásilného rozvíjení jeho vlastních dispozic. Být mu příkladem a podporovat rozvoj přirozených vloh a schopností, z nichž vyrůstá vyrovnaná osobnost nadaná rozumem a citem. Slovesné kvality autorčina textu umocňují imaginativní fotografické kreace Vlasty Fišrové.